Co jsou to úzkosti?

Obecný termín „úzkostné a panické poruchy“ zahrnuje několik poruch. Rozlišujeme mezi úzkostí, která je nezávislá na předmětu nebo situaci (generalizovaná úzkostná porucha, panická porucha) a úzkostí, která je závislá na předmětu nebo situaci (fobie, např. sociální fobie). Panický záchvat vede k opakujícím se návalům úzkosti doprovázeným fyzickými příznaky, jako je zrychlený srdeční tep nebo závratě.

Při úzkostných poruchách dochází k masivním reakcím na strach, přestože neexistují žádné akutní extrémní hrozby a nebezpečí, případně reakce a pocity přetrvávají i po skutečně nebezpečné situaci. Mezi další příznaky úzkostných poruch patří ztráta kontroly nad úzkostnými pocity, silné fyzické průvodní příznaky a vyhýbání se situacím vyvolávajícím úzkost. Tato skutečnost významně ovlivňuje život postiženého, který je vystaven stresu a utrpení.

Úzkostné poruchy – častý jev

Úzkostnými poruchami trpí přibližně 10 % populace. Obzvláště často se vyskytují sociální a specifické fobie (ze zcela konkrétních věcí, např. z pavouků). Ženy bývají postiženy častěji než muži. Každý, kdo trpí nějakou úzkostnou poruchou, má zvýšené riziko rozvoje dalších duševních onemocnění (závislost na alkoholu, deprese) nebo další úzkostné poruchy.

Život plný úzkostí není smysluplný ani dlouhodobě možný. Řešením není se úzkosti vyhýbat, lepší je naučit se úzkost zvládat. Pokud úzkost určuje styl života a pro postiženého je zátěží, je nutné co možná nejdříve vyhledat odbornou pomoc. Na základě odebrané anamnézy stanoví odborník (psychiatr, klinický psycholog nebo psychoterapeut) nejprve suspektní diagnózu (tj. podezření na určitou diagnózu).

Tělesné příčiny

Před potvrzením diagnózy úzkostné poruchy je nutné nejprve vyloučit i tělesnou příčinu potíží. Mezi nejvýznamnější tělesné diferenciální diagnózy patří např. onemocnění plic, srdečně-cévní onemocnění, závratě a poruchy rovnováhy a v neposlední řadě neurologická onemocnění. Lékař bude chtít provést i vyšetření krve (krevní obraz, hormony štítné žlázy apod.) a EKG. Podle potřeby mohou být indikována i některá další doplňující vyšetření (např. funkční vyšetření plic nebo vyšetření pomocí magnetické rezonance). Dále je potřeba objasnit, zda se úzkost nevyskytuje jako doprovodný příznak jiného duševního onemocnění, např. deprese.

Jaké jsou nejčastější úzkostné poruchy a jak se projevují?

Panická porucha: úzkost se objevuje náhle a je doprovázena zřetelnými tělesnými příznaky (např. bušení srdce, pocení, závrať, nevolnost apod.). Postižený může pociťovat i horko či chlad, případně brnění v končetinách. Člověk se bojí, že omdlí nebo že zešílí; v nejtěžších případech se postižený obává, že zemře. Tyto ataky (záchvaty paniky) přicházejí nenadále a trvají několik minut, během nichž se potíže stupňují. Panická porucha se často vyskytuje zároveň s agorafobií.

Agorafobie: postižený pociťuje úzkost z určitých míst, často v kombinaci se záchvaty paniky. Společným znakem těchto míst je, že záchvat úzkosti v nich by mohl působit na okolí trapně či nepatřičně (často jsou to veřejně přístupná místa nebo stísněné prostory, jako je třeba výtah). Pokud je na daném místě zároveň někdo, komu člověk trpící agorafobií důvěřuje, je pro něj snadnější se s touto situací vyrovnat.

Sociální fobie: postižený se vyhýbá situacím, ve kterých by byl středem pozornosti. Člověku trpícímu sociální fobií tak může být zatěžko např. přednášet nebo se pokusit sblížit s protějškem opačného pohlaví.

Specifické fobie: úzkost vyvolávají zcela specifické podněty; řadí se sem např. strach z pavouků (arachnofobie), strach z výšek (akrofobie), strach z onemocnění rakovinou (kancerofobie) apod.

Generalizovaná úzkostná porucha: tato forma úzkosti se projevuje tělesnými i duševními potížemi. Z tělesných potíží je to často třes, závratě, bušení srdce apod. Mezi duševní potíže se řadí snížená schopnost soustředění, nervozita nebo poruchy spánku. Úzkost v tomto případě člověka provází prakticky nepřetržitě, jen se někdy dostane do popředí více, jindy méně. Člověku trpícímu generalizovanou úzkostnou poruchou není jasné, před čím má vlastně strach, a obecně může být velmi ustaraný (bojí se o sebe, o své okolí apod.).

Smíšená úzkostně depresivní porucha: příznaky úzkosti se mísí s příznaky deprese, nicméně příznaků ani jednoho typu není tolik, aby mohla být potvrzena diagnóza úzkostné poruchy nebo depresivní poruchy. Pokud příznaky jednoho typu nakonec přece jen převládnou, odborník (nejčastěji psychiatr) se přikloní k jedné z diagnóz (úzkostná porucha nebo deprese).

Na koho se obrátit?

Pokud máte podezření, že trpíte úzkostnou poruchou, poradí vám nejlépe psychiatr nebo psychoterapeut. Na psychiatrickou péči o děti a dospívající (do 18 let) se specializují dětští psychiatři. Obrátit se můžete rovněž na klinického psychologa. Člověku trpícímu úzkostnou poruchou bývá většinou velmi zatěžko mluvit o svém vlastním strachu. Nemějte obavy – profesionální terapeuti to vědí, mají pro to pochopení a člověku dokážou pomoci.

Zdroje:

• Psychiatrická péče 2020 zdravotnická statistika
• Úzkostné poruchy: co to je?
• Úzkostné poruchy: diagnóza
• Director-General's report to Member States at the 75th World Health Assembly