Problematika zdravotní péče a zdravotního pojištění v zemích Evropské unie je velmi složitá a zahrnuje řadu variant, které zde nelze jednotlivě rozebírat. Podrobné informace najdete na webu Kanceláře zdravotního pojištění (www.kancelarzp.cz), která je českým styčným orgánem pro oblast zdravotního pojištění; o radu v konkrétní situaci můžete také požádat mailem na info@kancelarzp.cz nebo na tel. 236 033 411. Se svým dotazem se můžete obrátit i na některé z klientských pracovišť VZP nebo na Kontaktní centrum (mail info@vzp.cz).

„Nevýdělečný“ pobyt

Vcelku jednoduchá je situace, kdy člověk vyjel do některé ze zemí Evropské unie jako turista nebo tam pobývá např. jako student a nevykonává výdělečnou činnost.

Pojištěnci českého systému veřejného zdravotního pojištění, kteří splňují příslušné zákonné podmínky, mají nárok na vystavení Evropského průkazu zdravotního pojištění (EHIC) a Všeobecná zdravotní pojišťovna již tento průkaz vystavila všem svým oprávněným pojištěncům. V dané situaci slouží EHIC (a to po libovolně dlouhou dobu) jako doklad o nároku na lékařsky nezbytnou zdravotní péči v jiném státě EU. Průkaz (nebo papírové Potvrzení dočasně nahrazující Evropský průkaz zdravotního pojištění) vydá každému jeho zdravotní pojišťovna. Pokud u sebe při pobytu v jiném státě EU z nějakého důvodu občan nemá žádný z uvedených dokladů, může svoji zdravotní pojišťovnu požádat o dodatečné zaslání Potvrzení dočasně nahrazujícího Evropský průkaz zdravotního pojištění z ČR. V případě vážného onemocnění či úrazu a následné hospitalizace může požádat o zprostředkování dodatečného zaslání Potvrzení přímo v nemocnici.

Evropský průkaz zdravotního pojištění nebo papírové Potvrzení je třeba v případě náhlého onemocnění nebo úrazu v jiném členském státě předložit lékaři. Na základě toho má český pojištěnec nárok na lékařsky nezbytnou zdravotní péči za stejných podmínek jako místní pojištěnci. To zejména znamená, že místní systém zdravotního pojištění za něj zaplatí ošetření do té výše, jakou by zaplatil za svého pojištěnce. Je však třeba počítat s tím, že ve většině států se za péči a za léky připlácí, takže může být vyžadováno placení v hotovosti. V některých státech musí pacient zaplatit při ambulantním ošetření celou částku a s účtem zajít na tamní zdravotní pojišťovnu. Zdravotním pojištěním není vůbec kryt případný převoz zpět na území České republiky.

Pokud se chce občan vyhnout tomu, aby hradil náklady na spoluúčast nebo převoz zpět do ČR, může před odjezdem uzavřít komerční cestovní zdravotní připojištění. V takovém případě při ošetření předloží doklad o tomto komerčním připojištění.

„Výdělečný“ pobyt

Jiná – a podstatně komplikovanější – je situace, kdy člověk vyjede do EU „za prací“. Hlavní zásadou je, že nikdo nemůže (pokud se na něj nevztahuje výjimka) podléhat současně právním předpisům dvou či více zemí EU. Evropské právní předpisy platné v ČR stanoví, že čeští občané mají podléhat právním předpisům o zdravotním pojištění pouze v jednom státě; tímto státem pak je stát výkonu výdělečné činnosti. Proto se občan musí odhlásit z českého zdravotního pojištění, jestliže je zaměstnán a v té souvislosti i zdravotně pojištěn v jiné zemi EU, a to i v případě, že práce, kterou tam bude vykonávat, bude trvat pouze velmi krátkou dobu.

V povědomí veřejnosti je obecná možnost tzv. odhlášení ze zdravotního pojištění v ČR při delším pobytu v cizině. Zde je však třeba rozlišovat situaci při pobytu v zemích EU (a EHP) a při pobytu v ostatních státech. Ze zákona č. 48/1997 Sb. sice vyplývá, že při krátkodobém pobytu v zahraničí je pojištěnec nadále účasten ve veřejném zdravotním pojištění ČR, je povinen platit pojistné a plnit veškeré povinnosti dané zákonem a že požádat o vynětí z tohoto pojištění mohou (na základě § 2 odst. 5) pouze osoby, které pobývají v cizině dlouhodobě, přičemž za dlouhodobý pobyt v cizině se považuje nepřetržitý pobyt, který trvá déle než 6 měsíců. Je však třeba si uvědomit, že v prostředí EU mají přednost evropská nařízení upravující oblast sociálního a tím i zdravotního zabezpečení. A z nich vyplývá (až na výjimky), že občan, který je v zemi EU zaměstnán, je v této zemi i zdravotně pojištěn.

Proto osoba, která vykonává v EU výdělečnou činnost, je v dané zemi pojištěna z titulu této výdělečné činnosti (při souběhu výdělečné činnosti v několika zemích EU a ev. ČR je situace natolik složitá, že doporučujeme konkrétní případy konzultovat se zdravotní pojišťovnou). Taková osoba je povinna – bez ohledu na délku pobytu v zahraničí – tuto skutečnost oznámit své zdravotní pojišťovně a vrátit průkaz zdravotního pojištění. Nesmí se jím nadále prokazovat (ani v Česku, ani v zahraničí); její zahraniční zdravotní pojišťovna ji vybaví jejich průkazem. Naopak – bez ohledu na délku pobytu v zahraničí – platí, že za osobu, která nevykonává v EU výdělečnou činnost a trvá jí zdravotní pojištění v ČR, musí být v ČR hrazeno zdravotní pojištění. Tato osoba se může prokazovat v případě potřeby českým EHIC.

Pokud občan vyjíždí vykonávat výdělečnou činnost v jiném státě EU, informuje ještě před vycestováním svou českou zdravotní pojišťovnu a od data zahájení výdělečné činnosti se odhlásí z českého systému zdravotního pojištění. Odhlášení může také provést až v momentě zahájení zaměstnání, nikoli již při výjezdu do zahraničí, kde třeba bude teprve práci hledat. Pokud zahájí výdělečnou činnost v jiném státě EU, musí to neprodleně (do osmi dnů) oznámit své české zdravotní pojišťovně. Stačí zaslat doklad, který věrohodně prokazuje výkon výdělečné činnosti (pracovní smlouva, výplatní páska, nejlépe však doklad o existenci zdravotního pojištění) spolu s krátkou žádostí o ukončení zdravotního pojištění v ČR. V každém případě je nutno zároveň vrátit český průkaz zdravotního pojištění!

Po návratu z ciziny se občan opětovně přihlásí u své zdravotní pojišťovny a dodatečně musí předložit doklad o zdravotním pojištění v cizině a jeho délce. Pokud takový doklad nepředloží, je povinen doplatit zpětně pojistné.

Příloha: Příručka pro migrující osoby [PDF]

Příručka pro migrující osoby obsahuje praktické informace o právech a povinnostech migrujících osob a postupech vůči českým institucím, a to jak v situacích, kdy osoby odjíždějí do zahraničí (ať už za prací či z jiného důvodu), tak v případech, kdy se do České republiky ze zahraničí vracejí. Vytvořilo ji Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR ve spolupráci s Centrem mezistátních úhrad (nyní Kancelář zdravotního pojištění), Českou správou sociálního zabezpečení a generálním ředitelstvím Úřadu práce ČR.