Prevence je důležitá, protože diabetes mellitus může probíhat skrytě po mnoho let. Pokud není toto onemocnění diagnostikováno a léčeno včas nebo pacient nedodržuje léčbu, může dojít ke vzniku závažných pozdních komplikací onemocnění (rozvoj aterosklerózy, vznik srdečního infarktu, mozkové mrtvice a ischemické choroby dolních končetin, poškození nervů – diabetická neuropatie, poruchám funkce ledvin – diabetická nefropatie, poškození zraku – diabetická retinopatie, která může vést až ke ztrátě zraku).

---

Co je diabetes mellitus?

Diabetes mellitus neboli cukrovka vzniká nedostatečnou tvorbou inzulinu ve slinivce nebo nedostatečnou odpovědí buněk na jeho přítomnost v krvi (tzv. inzulinová rezistence). Inzulin je hormon tvořený ß-buňkami ve slinivce břišní, který umožňuje vstup glukózy – krevního cukru – z krve do buněk. Při nedostatečném působení inzulinu dochází ke sníženému přesunu cukru do buněk, které tak nemají dostatek energie. Zároveň dochází ke zvýšení hladiny cukru v krvi, tzv. hyperglykémii. Při velmi vysoké hladině cukru v krvi se objevuje také glukóza v moči. Diabetes může být vrozený (1. typu) a získaný (2. typu).

Onemocnění mohou provázet specifické příznaky, mezi které patří nadměrná žízeň (polydipsie), nadměrný hlad, časté močení (polyurie), opakované infekce pokožky, malátnost a únava, úbytek hmotnosti bez jasné příčiny (1. typ) nebo naopak nadváha (2. typ) atd.

---

Jaký je rozdíl mezi cukrovkou 1. typu a 2. typu?

Diabetes 1. typu vzniká poškozením buněk produkujících inzulin vlastním imunitním systémem. Sklon k tomuto typu diabetu je většinou dědičný.

Diabetes 2. typu vzniká během života a jedná se o poruchu účinků inzulinu v cílových tkáních. I když je inzulin v těle přítomen, buňky na něj nedostatečně reagují. Zároveň zpravidla následně dochází i ke snížení tvorby inzulinu slinivkou. Velmi často vzniká na základě nezdravého životního stylu spojeného s nadváhou a nedostatkem pohybu.

---

Kdy a jak často se nechat vyšetřit?

U nerizikových pacientů probíhá prvotní vyšetření diabetu (včasný záchyt diabetu mellitu) v rámci preventivní prohlídky (1x za 2 roky) u všeobecného praktického lékaře.

U pacientů se zvýšeným rizikem by měl všeobecný praktický lékař provádět vyšetření cíleně. Za rizikové pacienty jsou považováni pojištěnci s prediabetem, s kardiovaskulárním onemocněním v osobní anamnéze, s diabetem v rodinné anamnéze, obézní pacienti atd.

U pacientů se zřejmými příznaky (polyurie, polydipsie atd.) by vyšetření v ordinaci všeobecného praktického lékaře mělo proběhnout bez odkladu.

---

Jak probíhá vyšetření diabetu mellitu?

Všeobecný praktický lékař s pojištěncem nejprve absolvuje anamnestický rozhovor, kdy zjišťuje podrobnou anamnézu a případné zdravotní obtíže. Následně pojištěnci vypíše žádanku na laboratorní odběr krve, ze které se měří glykémie (hladina cukru/glukózy v krvi), nebo provede toto vyšetření přímo ve své ordinaci glukometrem metodou POCT. Na základě výsledků vyšetření krve všeobecný praktický lékař stanoví diagnózu a rozhodne o zahájení léčby.

U zdravého člověka je množství glukózy v krvi stálé a pohybuje se nalačno mezi 3,8–5,6 mmol/l. Zvýšené (hraniční) hodnoty glykémie se pohybují nalačno v rozmezí 5,6–6,9 mmol/l – tento stav označujeme jako prediabetes (pozn. již v tomto stádiu je pacient sledován všeobecným praktickým lékařem). Diabetes je diagnostikován při hodnotách >7 mmol/l nalačno.

---

Kdo má diabetika v péči?

Diabetici 1. typu a nedostatečně kompenzovaní diabetici 2. typu jsou předání do dispenzární péče lékaře specialisty – diabetologa (odbornost 103 – diabetologie). Zdravotní péči o kompenzované diabetiky 2. typu bez přidružených komplikací zajišťuje zejména všeobecný praktický lékař.

Pacienti s onemocněním diabetes mellitus mají často i jiná přidružená onemocnění. Z tohoto důvodu ošetřující lékař během léčby spolupracuje i s dalšími specializovanými lékařskými obory – např. kardiologií, nefrologií, neurologií, oftalmologií, gynekologií atd.

---

Jak probíhá léčba cukrovky?

Léčba diabetu mellitu typu 1 a typu 2 se liší. U obou typů se jedná o komplexní léčebný postup, který by měl pacient dodržovat, tzn. vyžaduje se spolupráce pacienta. Cílem léčby je dosažení normoglykémie (normální hladiny cukru v krvi), a tím zabránění rozvoji chronických komplikací. Léčebný plán by měl být volen s ohledem na individuální potřeby pacienta, s ohledem na dosavadní životní styl, věk, hmotnost, přidružená onemocnění atd.

Dle typu onemocnění lékař pacientovi doporučí dietní opatření, předepíše léčivé přípravky (perorální antidiabetika/PAD). Nedílnou součástí léčby je také edukace pacienta o používání zdravotnických prostředků (např. glukometr) k měření glykémie doma (selfmonitoring) a jeho dokumentaci atd. U informovaného a spolupracujícího pacienta se snižuje riziko dalších zdravotních obtíží.

Diabetes mellitus typ 1

Pacient s touto diagnózou se léčí injekční aplikací inzulinu, případně prostřednictvím inzulinových pump.

Diabetes mellitus typ 2

Nově zjištěný diabetes typu 2 lze léčit nefarmakologicky – úpravou diety, životního stylu, zařazením vhodné fyzické aktivity. Redukcí hmotnosti pacienta dochází ke zlepšení inzulinové rezistence. V případě, že nefarmakologická léčba nezabírá, předepisuje lékař pacientovi léčivé přípravky (PAD).

---

Zdravotnické prostředky

Úhradu z veřejného zdravotního pojištění a pravidla preskripce zdravotnických prostředků pro diabetiky stanovuje zákon o veřejném zdravotním pojištění (příloha č. 3 zákona č. 48/1997 Sb.) – viz Zdravotnické prostředky pro diabetiky.

Úhrada z veřejného zdravotního pojištění

Veškerá vyšetření, která jsou pacientovi indikována, jsou hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Všechna vyšetření je nutné provést ve smluvních zdravotnických zařízeních (tedy u poskytovatele zdravotních služeb, který má smlouvu se zdravotní pojišťovnou pacienta).