Močová inkontinence je stav, kdy dochází k samovolnému neovladatelnému úniku moči z důvodu poruchy funkce močového měchýře a/nebo svěrače močového měchýře. Incidence v populaci narůstá s věkem, nicméně může postihovat i mladší pacienty. Častěji močovou inkontinencí trpí ženy. I když inkontinence moči v různé míře ovlivňuje kvalitu života pacientů a zasahuje jim do každodenních aktivit, mnoho lidí se ostýchá tento problém řešit se svým ošetřujícím lékařem nebo specialistou.

Základem správné léčby močové inkontinence je přesné zjištění příčiny a jakým typem inkontinence pacient trpí (inkontinence stresová, urgentní, smíšená, funkční, totální, inkontinence z přeplnění). Inkontinence může být také projevem jiného onemocnění – např. Alzheimerovy či Parkinsonovy choroby, demence, roztroušené sklerózy. Souviset také může s diabetem, obezitou, porodem, menopauzou, u mužů se zvětšenou prostatou.

V mnoha případech se dá inkontinence léčit nebo zmírnit různými léčebnými metodami, jako jsou cviky svalů pánevního dna, medikamentózní terapie nebo případně operační řešení. Ke stanovení vhodné metody léčby je nutné specializované vyšetření urologem.

Základní vyšetření a stanovení příčiny

Prvotní vyšetření močové inkontinence provede všeobecný praktický lékař. Nejprve s pacientem projde jeho osobní anamnézu (informace týkající se úniku moči, přidružená onemocnění, absolvované operace, úrazy či porody, užívané léky atd.) s cílem zjistit příčinu inkontinence, určit typ inkontinence, stanovit stupeň její závažnosti a připravit plán všech následných vyšetření. Role praktického lékaře je důležitá – posoudí míru zdravotních obtíží pacienta a rozhodne, zda ho bude léčit sám nebo zda jsou nutná další vyšetření u specialisty.

Urologické vyšetření

V případě, že praktický lékař doporučí pacienta do péče specialisty – odešle ho k urologovi, gynekologovi nebo urogynekologovi. Urologické vyšetření zahájí lékař specialista vstupním pohovorem – tzn. během podrobného anamnestického rozhovoru zjišťuje (stejně tak jako praktický lékař) veškeré potřebné informace o pacientově zdravotním stavu a jeho zdravotních obtížích (viz výše).

Lékař může požádat pacienta také o vyplnění speciálního dotazníku a vedení tzv. Mikčního deníku – jedná se o několikadenní záznam příjmu a výdeje tekutin (pitného režimu), času močení, frekvenci močení, počtu úniků moči a závažnosti nucení na močení. Mikční deník napomáhá v hodnocení pacientových obtíží.

Následuje fyzikální vyšetření, kdy specialista vyšetří pacienta pohledem, pohmatem, poklepem na močový měchýř a u mužů provede vyšetření prostaty per rectum. Součástí je stanovení BMI a posouzení mobility pacienta. Dále k základním vyšetřením patří laboratorní vyšetření krve a moči (bakteriologické vyšetření moči a močového sedimentu).

K potvrzení či upřesnění diagnózy může být využita také sonografie (ultrazvukové vyšetření) močového měchýře a ledvin z důvodu zhodnocení kapacity močového měchýře a množství moči, která zůstává v močovém měchýři po vymočení, popřípadě k vyloučení kamenů atd. V případě potřeby mohou být provedena další specializovaná vyšetření – např. urodynamické vyšetření, stress test, kalibrace močové trubice, cystoskopické vyšetření či uroflowmetrie (vyšetření proudu moče).

Typy léčby

Léčba močové inkontinence je komplexní, vždy se odvíjí od zdravotního stavu pacienta a konkrétního typu inkontinence. Po zhodnocení příčiny a diagnostice lékař zvolí vhodný léčebný přístup – konzervativní, farmakologický, operativní. Z veřejného zdravotního pojištění jsou hrazena veškerá vyšetření indikovaná ošetřujícím lékařem. Vyšetření a odběry je nutné provést ve smluvních zdravotnických zařízeních (tzn. u poskytovatele zdravotních služeb, který má smlouvu se zdravotní pojišťovnou pacienta).

Konzervativní léčba
Základem konzervativní léčby je změna životosprávy, snížení tělesné hmotnosti, kontrola příjmu tekutin, stop kouření, omezení nadměrné fyzické zátěže, vyléčení infekce dolních močových cest. Konzervativní léčba vyžaduje aktivní zapojení pacienta do léčebného procesu. Důležitou součástí konzervativní léčby je také rehabilitace pánevního dna, tedy fyzioterapeutické postupy s cílem odstranit nebo zmírnit dysfunkci a oslabení svalů pánevního dna.

Farmakologická léčba
Také preskripce léků se odvíjí od konkrétního typu močové inkontinence. Lékař může předepsat např. čípky, vaginální tablety nebo krém, ženám v menopauze hormonální substituční léčbu.

Operativní léčba
K operativní léčbě se přistupuje v případech, kdy konzervativní léčba nebyla účinná. Z veřejného zdravotního pojištění je hrazena např. operace tzv. tahuprostou páskou (retropubická – TVT nebo transobturátorová – TOT). Jedná se o miniinvazivní chirurgický výkon s nízkým rizikem komplikací a rychlou rekonvalescencí pacienta. Pokud pacient trpí středně těžkou nebo těžkou inkontinencí může mu být operativně implantován umělý svěrač močové trubice.

Inkontinenční pomůcky

V případě potřeby či selhávání léčby může ošetřující lékař pacientovi předepsat inkontinenční pomůcky (vložky, vložné pleny či plenkové kalhotky). Inkontinentní pacient má nárok na úhradu absorpčních zdravotnických prostředků z veřejného zdravotního pojištění (viz podmínky preskripce a spoluúčasti pacienta).

Vydáno 22. 5. 2023