„Tak co, sousede, na ryby?“ „No, jó, kam jinam…“ odpovídá unavený nezaměstnaný ve věku pár let přes padesát. Svěží sedmdesátník, jenž dialog zahájil, už v něm nepokračuje, protože spěchá do práce. Podobných setkání v uplynulém čtvrtstoletí setrvale přibývalo a nic nenasvědčuje, že by se tento trend měl zastavit.

Ti dva, co spolu po ránu prohodili pár slov, ztělesňují dva širší trendy. Bez propouštění udržovat prosperující ekonomiku nelze, takže zbavovat se pracovníků i ve věku, kdy jim zbývá pár let do důchodu, je v současnosti obvyklá praxe, kterou však do jisté míry vyvažuje opačná tendence. Zachycují ji čísla: Měsíčník Českého statistického úřadu Statistika a my v čísle 09/2016 uvádí, že míra zaměstnanosti 65 a víceletých, pohybující se u nás v roce 1995 na úrovni 3,7 %, dosáhla ve druhém čtvrtletí roku 2016 hodnoty 6,4 %. 

Za oceánem před několika lety realizovaný výzkum amerického ministerstva práce ukázal, že zatímco v roce 1994 na jednoho pracujícího ve věku 55 plus připadalo devět v nižších věkových kategoriích, do roku 2024 počet jeho mladších kolegů klesne na čtyři. Jinými slovy, zastoupení seniorů na trhu práce rok od roku sílí. A co víc, dokonce reprezentují jeho nejrychleji rostoucí segment. 

Kreativita kvete v každém věku

Americké analýzy ukazují, že starší pracovníci získávají práci proto, že mají řadu předností. Podle výzkumu prestižního Gallupova ústavu z roku 2016, který měřil zaujetí pro práci, zvítězily starší ročníky nad mileniály v celkovém skóre dva ku jedné. Byli „lepší v ziskovosti o 21 %, o 40 % v kvalitě, o 10 % ve vztahu k zákazníkovi a o 70 % v bezpečnosti práce“.

Ve světle široce sdíleného přesvědčení o zkostnatělosti starších lidí a jejich kognitivním úpadku jsou takové výsledky překvapující. Konzultační společnost Deloitte publikovala nedávno na téma stárnutí pracovních sil článek, v němž zmiňuje odborný výzkum, který dokazuje, že „mezi věkem a schopností plnit pracovní úkoly v mnoha ohledech není žádný vztah. Pokud jde o tvořivost, starší pracovníci nebývají o nic méně kreativní než jejich mladší kolegové“.

Dále se zde uvádí, že zatímco schopnost plnit více úkolů najednou po 55. roce věku klesá, nechybí těmto lidem nadhled a realističtější odhad, než mívají mladí. Tahle kombinace způsobuje, že starší jsou sice při řešení složitějších úkolů pomalejší, na druhou stranu finální produkty z jejich „dílny“ vykazují vyšší kvalitu než od mladých. Staří také vítězí v dochvilnosti, pozitivnosti, plnění firemních i bezpečnostních standardů, a pokud jde o plnění instrukcí. Navíc se méně zabývají drby a pomluvami, více pomáhají kolegům a dokáží tlumit jejich frustrace, jsou loajálnější, spolehlivější, etičtější, dovednější a profesionálnější.

Z přehledu uvedených skutečností jasně vysvítá, že mezi těmi, kdo pracují do vysokého věku, dominují vzdělaní specialisté. Podle Českého statistického úřadu se jejich počet u nás zvýšil jen za prvních patnáct let po roce 2000 z 535 tisíc na 764 tisíc. To je nárůst bezmála o 43 procent.

Každý má své důvody, proč pracovat

Sociologové a psychologové zabývající se problematikou práce popsali nejtypičtější skupiny a rysy lidí, kteří jsou na prahu důchodu nebo již v penzi, přičemž dál pracují:

Stíhač – do důchodu by chtěl odejít co nejdřív, tlačí ho však hmotný nedostatek. Po padesátce byl propuštěn, v oboru už po něm není poptávka, a tak bere i málo kvalifikovanou práci v jakékoli branži, která se naskytne. Do důchodu odchází až ve věku, když mu odpracované roky zajišťují takový důchod, aby z něj vyžil. Jeho motivace k práci je ryze finanční.

Družič – je už v důchodu a finančním nedostatkem netrpí, co však výrazně postrádá, je styk s lidmi. Hledá proto takovou práci, aby si mohl časový rozvrh určovat sám. Motivací je mu kontakt s lidmi a flexibilní práce.

Podnikatel – nejčastější jsou zde dva typy. První celé roky snil o vlastním podnikání, jenže starost o zajištění rodiny mu tak riskantní krok nedovolovala. Pokud přece jen podnikal, tak jen v malém a vedle hlavního pracovního poměru. Jeho motivací je splnit si sen.

Druhý typ dlouhé roky úspěšně vedl vlastní firmu, což jej naplňovalo velkou satisfakcí. Pracuje v ní dál i v seniorském věku, protože se jednak chce podílet na udržení něčeho, co ho dobře živí, jednak si život bez naplňující práce vůbec nedovede představit.

Štafetový běžec – jde o pracovníka s bohatými zkušenostmi a vědomostmi. Ještě v předdůchodovém věku si zkracuje úvazek, aby měl čas na sebe a své koníčky a zároveň mohl zasvěcovat mladé lidi do práce v jeho oboru, čímž se připravuje na plný důchod. Nezřídka i v něm pracuje dál, neboť k práci jej motivuje její smysluplnost a chuť předávat zkušenosti.

Nepostradatelný – odešel na odpočinek, ale ukázalo se, že organizace bez něj nefunguje jako dřív. Šéfové jej povolávají zpět do práce, aby dal věci do pořádku a předal mladším své bohaté znalosti a zkušenosti. Motivuje jej smysluplnost toho, co dělá, a flexibilita pracovní doby.

Je přirozené, že některé kategorie se mohou překrývat, například ve „štafetovém běžci“ a „nepostradatelném“ může dřímat také „družič“, přičemž každý z nich může být i „podnikatelem“. Na druhé straně „stíhač“ se může překrývat pouze s „družičem“. Rozhodujícím faktorem je vzdělanost, odbornost a míra profesionality.

Překážky na dráze kontinuální a dlouhé kariéry

Avšak ne každý zvládá ve vyšším věku kariérní výkyvy a přechody hladce. „Pracovala jsem s klientem, jehož po padesátce vyhodili z práce. Jde o kovaného odborníka a jeho pracovní výhledy byly dobré. Kazil si je však tím, že byl nešťastný a utíkal k alkoholu, protože si nedokázal představit, že už by nemusel mít takové příjmy, na jaké byl zvyklý. Nenaučil se sám ani od jiných efektivně vystupovat ze své komfortní zóny,“ říká psycholožka Iva Moravcová, specializující se na pracovní psychologii.

Další zábranou typickou pro starší lidi je podle ní nezvládání personálního marketingu. „Když s nimi probírám, jak se mají nabízet, často slyším: To  nedám, nedělal jsem to 15 let. O LinkedInu nikdy neslyšeli a networking, tedy soustavné vytváření sítě konexí a budování sociálního kapitálu je pro ně věcí zcela neznámou,“ vysvětluje psycholožka.

Pokud jde o manažery, podle ní nejeden by po padesátce rád svou exponovanou pozici opustil a pracovně zvolnil například na postu konzultanta. „Mnozí z nich jsou vynikající specialisté, takže by se rádi k profesi vrátili. Někteří zaměstnavatelé se však bojí, že jim tito lidé utečou do top managementu u konkurence, a nechtějí je pustit. Přesto znám několik takových, kteří na platformu konzultanta s úspěchem najeli,“ uzavírá Iva Moravcová.

Ať fenomén pracujících seniorů probíráme z jakékoli strany, pořád se ukazuje, že pro člověka, který chce pracovat do vysokého věku, je nejdůležitější vysoká odbornost. Ta se ve věku 55 plus už dohnat nedá – vše ostatní ano.

© Všeobecná zdravotní pojišťovna