Odpovídá tomu počet nakažených, který jde v celosvětovém měřítku do stovek milionů a každý rok narůstá, což se odráží také ve skutečnosti, že žloutenky jsou sedmou nejčastější příčinou úmrtí. S jejich léčbou se pojí drastická dieta a další omezení, je tudíž nabíledni, že hepatitida není žádná legrace, a že prvořadá je především její účinná prevence.  

Prozkoumaných virů je pět

Jak se rizikům nákazy úspěšně vyhýbat, je zčásti patrné už ze specifičnosti jednotlivých typů žloutenky.

Typ A, známý též jako nemoc špinavých rukou, se přenáší stolicí, vodou a potravinami. Často napadá ty, kdo rádi cestují do zemí, kde se na hygienu až tak nehledí. Léčba plus rekonvalescence sice zaberou měsíce, ale áčková nákaza je dobře léčitelná, nepřechází do chronické formy, a co hlavně, lze proti ní očkovat.

Béčko je časté u uživatelů drog a promiskuitních jedinců, neboť se přenáší všemi tělními tekutinami, ale i zubními kartáčky, ručníky či holicími strojky. Je vysoce nakažlivé, ve srovnání s áčkem má těžší průběh a vyžaduje delší rekonvalescenci, na druhou stranu je jeho výskyt vzácnější už proto, že očkování proti němu je povinné.

Hepatitida typu C je ze všech žloutenkových typů nejzákeřnější. Přenáší se krví, průběh u ní bývá mírný, takže infikovaný jedinec příznakům, jako je únava či snížená chuť k jídlu, většinou nevěnuje pozornost a k lékaři nezajde. U 80 % nakažených se dokonce nemusí rozvinout vůbec žádné příznaky. S tím pak souvisí zákeřnost hepatitidy C, neboť po letech bez příznaků stejně jako béčko „ráda“ přechází do chronického stadia (70–80 % případů), kdy svého hostitele ohrožuje cirhózou, jaterním selháním či rizikem zhoubného bujení. Navíc proti ní neexistuje vakcína, přesněji řečeno vyvinuta již byla, stále je však ve fázi testování. Její absenci vyvažuje skutečnost, že pro céčko je k dispozici léčivo, přímo působící a velmi účinné virostatikum.

Specifikem déčka, přenášeného krví a velice agresivního, je skutečnost, že se přenáší pouze společně s virem typu B.

Typ E se přenáší potravinami či vodou a ohrožuje především těhotné ženy. V současnosti jsou známy také typy F a G, o jejich chování a vlivu na zdraví se však zatím mnoho neví, protože se teprve zkoumají.   

Prevenci není radno podceňovat

Pokud člověk důsledně dbá na osobní hygienu, nebere drogy, nechová se jako sexuální kaskadér a nechá se očkovat, je proti nákaze některým z hepatovirů poměrně slušně chráněn. Málokdy se však zdůrazňuje, že významnou součástí eliminace žloutenkových rizik jsou skutečnosti související s příznaky.

Jestliže platí, že se po nakažení vůbec žádné nemusí projevit, jako je tomu hlavně u céčka, je věcí rozumu nevynechávat pravidelné prohlídky u praktického lékaře, při nichž se odebírá krev. Naopak čirý nerozum je nenavštívit lékaře jen proto, že se některé příznaky žloutenky podobají jiným virózám, jež lze čistě „vyležet“ – jde o únavu, teplotu, bolesti kloubů, průjem, bolest břicha, nechutenství, pocity na zvracení. To proto, že zdaleka ne každá hepatitida se projevuje na ni ukazujícími symptomy, tedy zežloutnutím očního bělma a kůže, tmavou močí a bolestmi v podbřišku. 

Poslední aspekt prevence hepatitid souvisí s viry obecně. Většina lidí si představuje, že do organismu nesmí proniknout jediný, a pokud k tomu dojde, je zle. Skutečnost je však jiná – viry pronikají v různých kvantech do našich těl neustále, kde se však na ně okamžitě vrhají nástroje nespecifické a posléze i specifické imunity. Drží tak jejich množení, které teprve vyvolává chorobu, někdy více, jindy méně na uzdě.

Tím se vysvětluje, proč u někoho žloutenka se svými typickými příznaky propukne (virus se po vniknutí do organismu pomnožil), zatímco u jiného napadeného se nic zjevně chorobného neděje (virus sice v těle hlodá, ale obranyschopnost mu v množení brání). O tom, která z uvedených variant nastane, rozhoduje výkonnost imunity. Oslabuje ji hodně věcí a faktorů: například vleklý stres, jiné choroby, stárnutí organismu, hříchy v životosprávě…

A právě někdy celá léta probíhající přetlačovaná mezi virem a imunitou, kdy při jejích výkonnostních poklesech dochází k tzv. virové reaktivaci, je příčinou přechodu žloutenky do chronicity se všemi jejími výše zmíněnými riziky. A právě odtud je také zjevné, že tou nejspolehlivější ochranou proti žloutence, stejně jako proti veškerým nemocem, je udržování obranyschopnosti na co nejvyšší úrovni. Co to znamená, ví každý – zdravá životospráva se vším, co k ní patří, včetně aktivního budování vlastního mentálního komfortu, neboť vleklý stres tělo a s ním imunitu dokáže významně oslabit.

© Všeobecná zdravotní pojišťovna