Masový výskyt alergií má u nás počátek zhruba v 80. letech minulého století. Byl to tehdy takový frmol, že příslušné ambulance přestávaly zvládat nápor nových pacientů a musely narychlo vznikat nové. Dnes je situace taková, že alergickými obtížemi trpí každý třetí Evropan i Čech. Odborníci však počítají s tím, že do nějakých pěti deseti let to bude každý druhý.

Alergie dokáže být po čertech nebezpečná

Alergie patří do skupiny autoimunitních chorob. Jde o nepřiměřenou reakci obranyschopnosti, kdy organismus reaguje na látky, jejichž přítomnost v těle by zdravý imunitní systém ignoroval, neboť by je znal a rozeznával jako bezpečné. Reakce je dvoufázová. Nejprve probíhá senzibilizace, kdy imunita po setkání s alergenem zvyšuje svoji citlivost a vytváří protilátky, ale alergik sám ještě nic nepociťuje. Následuje vlastní reakce, při níž se po druhém setkání s alergenem protilátky uvolňují ze svých vazeb, vznikají látky typické pro imunitní reakci, nejčastěji histamin, a alergik se „osypává“, slzí, kýchá, kašle, škrábe ho v krku či ztíženě dýchá (alergie často vyúsťuje v astma).

Kromě takovýchto lokálních reakcí však může nastat také reakce celková, známá především jako anafylaktický šok. Dochází při něm k poklesu krevního tlaku, otoku měkkých tkání včetně okolí dýchacích cest a tím poruchám dýchání. Nedostane-li postižený včas adrenalinovou injekci, může se i udusit.

Alergenů je mnoho. Lokálně alergika mohou potrápit rostlinné pyly, prach z automobily zamořeného prostředí, plísně, potraviny, roztoči, četné léky, sluneční záření či chlad. Celkovou reakci pak může způsobit bodnutí hmyzem či některé potraviny, je-li silný alergen přítomen v jídle. Potravinové alergie nejčastěji vyvolávají například ořechy, lepek, mořské plody, sója a některé druhy ovoce a zeleniny.

Poměrně často se v průběhu života příznaky alergie mění, odborníci pak hovoří o tzv. alergickém pochodu. Začíná v nejranějším věku alergií na potraviny, například při přechodu z mateřského na kravské mléko, v předškolním věku přicházejí kopřivky a ekzémy, za pár let tyto příznaky ustupují a objevuje se alergická rýma.

V alergiích má nejspíš prsty formování imunity

Sklon, genetická predispozice k alergiím je nejspíš stará jako lidstvo samo, neboť první zmínky o nich se datují už od starověku. Obsahují je papyry starověkých Egypťanů, při vykopávkách předkolumbovské mayské civilizace v Jižní Americe byla objevena soška dušného chlapce a alergikem prokazatelně byl i římský císař Octavianus Augustus a jeho prasynovec Claudius. Otázkou spíše je, co způsobilo zmíněný raketový nárůst alergických obtíží během uplynulého zhruba půlstoletí.

Právě ten inspiroval vznik tzv. hygienické hypotézy. Podle ní zvýšená hygiena a rapidní ústup klasického venkovského prostředí, změny typické právě pro zmíněné období způsobily, že děti vyrůstající v příliš sterilním prostředí jsou méně vystavovány virům a bakteriím vyvolávajícím infekce. Jestliže obranyschopnost dítěte takto „přichází o práci“ především v prvním půlroce života, kdy se vytváří rovnováha mezi její buněčnou a látkovou složkou, hrozí, že látková linie nabude trvale vrchu a výsledkem bude proalergické nastavení imunity.

Dnešní výskyt alergií je tedy nejspíš souběhem genetiky – predispozice k nim se nacházejí na více než dvou stovkách míst lidského chromozómu – a všeho, co vývoji a fungování obranyschopnosti nepomáhá nebo ji přímo poškozuje. A toho není zrovna málo: nahrazování přirozeného porodu císařským řezem, při němž novorozenec nemá šanci vstřebat pro zdraví potřebnou mikroflóru z porodních cest matky, kojení umělým místo mateřským mlékem, nadužívání antibiotik ničící střevní mikroflóru (zdravé střevo je základ funkční a výkonné imunity), nevyvážená strava s minimem vitamínů a syrové složky, konzervanty a chemické látky skoro ve všem, co jíme, kouření, nezdravé životní prostředí, především uhlíkové částice z dieselových spalovacích motorů.

Takže stačí jen se oněm rizikům vyhýbat? Takové chování je zcela jistě namístě. Bohužel tuto obecnou pravdu není tak snadné v běžném životě naplňovat, což platí především u dětí. Už proto, že jde o celoživotní, ne zcela vyléčitelné, avšak dobře léčitelné onemocnění.

Jak proplout mezi alergickou Skyllou a Charybdou

Začněme netrénováním imunity v prvních měsících života. Nestačí jen doma tolik neuklízet, aby bylo o podněty vystaráno. Epidemiologické studie prokázaly, že děti z chudinských a špinavých městských čtvrtí trpí na alergie stejně jako jejich vrstevníci topící se v nejen hygienickém luxusu. Ochranný vliv má pro dítě, teprve narodí-li se a vyrůstá na farmě mezi zvířaty. Tudy tedy cesta pro většinu z nás nevede, avšak pořídit domů zvířecího mazlíka, pochopitelně takového, který nevyvolává u našeho dítěte alergii, není vůbec od věci.

Neméně obtížné je zajistit dnes dítěti zdravé, nekontaminované potraviny, což stojí nejen čas potřebný k jejich shánění, ale především peníze. Něco však může udělat každý rodič, nebude-li doma kouřit, vyhne-li se v kuchyni náhražkám co možná nejvíce a bude vařit z čerstvých surovin. Něco takového určitě stojí za námahu.

Prekérní záležitost představují antibiotika. Matky, které se o dítě příliš bojí anebo si nemohou dovolit zůstávat doma s každým potomkovým nachlazením, si o ně lékařům říkají a ti jim bohužel často vyhovují. Mnohé tak činí i z neznalosti, naivně je považujíce za všelék u veškerých nastuzení. Netuší nic o tom, že zabírají pouze na bakteriální, nikoli však virové infekce, a navíc neznají působení antibiotik a jejich nežádoucí účinky. Spočívají především v tom, že s patologickou ničí i prospěšnou střevní mikroflóru, čímž přinejmenším dočasně snižují imunitní výkonnost organismu.  

Jako nejsnadnější se jeví bytová eliminace alergenů. Vyhodit koberce, závěsy, lůžkoviny s peřím, plyšové hračky nebo kočku, jejíž alergeny patří k nejagresivnějším a nejhůře odstranitelným, pořídit čističku vzduchu, to většina rodičů pro své dítě ráda udělá. Stejně tak snadným je pro movitější z nich zajistit dítěti časté ozdravně působící pobyty na horách a u moře.

Pocit, že může alergickému potomkovi dopřát vše prospěšné a lékařem doporučené, má však jedno významné riziko – nejednoho rodiče svádí k hyperprotektivnímu chování. Dítě pak nesmí chodit nejen do školní jídelny, ale ani sportovat či ke kamarádům, aby je neohrožoval prach, roztoči a jiná havěť. Přitom přiměřené sportování je prospěšné i alergikům a normální životní aktivita je pro dítě mimo jiné prevencí, aby se v nemoci příliš „nezabydlelo“ a nezačalo si přes ni vynucovat úlevy, jež vůbec nejsou nutné.

Nemusí jít zrovna o lenost, dítě jen může bystře vypozorovat slabá místa jeho obtížemi vystresovaných rodičů. Při pohrávání si s mocí a bezmocí, jak u sebe, tak u rodičů, pak zkouší, kam až může zajít. À propos stres. Jestliže se v rodině nervozita, strach či dokonce vztek zabydlí, vedou většinou ke zhoršení projevů alergózy. Samy o sobě ji mohou tyto stresové faktory i vyvolat.

Podobná kličkovaná často odehrává i mezi léčivy. Dělí se v zásadě na preventivní (protizánětlivé), jež oslabují alergické projevy, či dokonce zabraňují jejich vzniku, a na úlevové. Protože u prvně zmíněných pacient při jejich užívání nic bezprostředně necítí, má tendenci je vynechávat a uchyluje se pak pouze k těm druhým, neboť po nich cítí výraznou úlevu. Největší hříšníci bývají pubescenti, kteří přestože „všechno vědí nejlíp a svět mají na háku“, zbla netuší, že si tak mohou zadělat na zhoršení dýchacích funkcí a na přestavbu dýchacích cest ve smyslu „zajizvení“, které bývá nevratné.     

No a nakonec je třeba zmínit jedinou „nekličkovací“ výjimku. Je jí alergenová imunoterapie, která úspěšně útočí nejen na příznaky, ale také příčiny alergie. Spočívá v postupném podávání alergenu ve zvyšujícím se množství, čímž přecitlivělost na něj výrazně klesá. Je vhodná jak pro děti ve věku od pěti let, tak pro dospívající a dospělé s vazbou na pyl, domácí mazlíčky a prachové roztoče.

Někteří pacienti se po alergenové imunoterapii zbavují obtíží na dlouhou dobu, u jiných dochází ke znovuobjevení příznaků. Je však možné ji po čase zopakovat. Nevýhodou je její dlouhé trvání a nemožnost uplatnění u potravinových alergií. Přesto má smysl zkusit ji absolvovat, neboť mj. funguje jako prevence proti vzniku jiných alergií nebo přechodu alergické rýmy v astma.

© Všeobecná zdravotní pojišťovna