Tento obor moderní medicíny si většina spojuje hlavně s očkováním a jím získanou obranyschopností proti opakovaným útokům choroby, přesněji řečeno patogenu, který ji způsobuje. Tím, že vakcinace zachraňuje rok co rok miliony životů a že odpovídá klasickému lékařskému schématu „odborný zásah–ústup nemoci“, upevňuje v laických hlavách velmi zjednodušující představy. Jedna dominuje: z nemoci člověka uzdravují léky.

Jenže léky léčí, což je něco podstatně jiného. Jejich úlohou je cíleně ovlivňovat vybrané biochemické procesy v organismu. A dělají to nejen proto, že bez nich by se nemoc v těle úspěšně rozvíjela, ale také proto, aby tak připravily půdu pro vítězné finále v podobě zabití choroby, její totální likvidace a – uzdravení. Jenže to už není věcí léků, na světě není takový, který by něco takového dokázal. Vrátit člověka do stavu úplného zdraví dokáže jen jeho vlastní organismus, svými samoúzdravnými silami.  

Jak? Přesně v duchu jedné ze základních medicínských pravd: lékař léčí, ale příroda uzdravuje. Dělá to především prostřednictvím dvou mocných sil – homeostázy a imunity. Uzdravování má svou míru závisející na stavu jejich kondice, která není daná jen geny a lze ji ovlivňovat. Nejlépe se to daří pomocí tělu vlastních látek, které ze své povahy – na rozdíl od všech léků –  nevyvolávají nežádoucí účinky.

Právě k jejich úzdravnému potenciálu moderní medicína ve své praxi ne vždy dost přihlíží. A i když o nich její vědecké špičky vědí, praxe se k nim uchyluje zřídka a pacienti v terénu se o nich většinou nedozvídají. Proto je také na nich, aby se o ně zajímali. Jako ukázka jim může posloužit jeden doktorský příběh. 

Jak je dobré znát své pappenheimské

Praktická lékařka MUDr. Dagmar Kusáková v obci Václavovice, odkud je na dohled silueta ostravských vysokých pecí, kurýruje pacienty rovných 40 let. Za tu dobu si ujasnila, z čeho má ve své praxi vycházet: „Za dobu, co zde působím, vidím, jak se život změnil. Lidé přesídlili z čistého venkovského prostředí do paneláků, kde jsou vystaveni permanentnímu hluku, kde je spousta aut, kde mají minimum osobního prostoru a trpí trvalým stresem z tempa a nároků, jimž jsou vystaveni. Stres prohlubuje skutečnost, že současná civilizace je přesycená syntetickými molekulami, které jsou v prostředí, potravě i v lécích. To všechno vyvolává krom jiného metabolické změny ve smyslu fyziologické nerovnováhy a mě akademik Jaromír Hrbek na olomoucké lékařské fakultě za dávných časů učil, že máme žít v psychosomatické, fyziologické a energetické rovnováze.“

Jak takový přístup může vypadat, ukazuje případ muže, jenž k paní doktorce začal docházet na infuze vysokých dávek vitaminu C. Trpěl obtížemi, které posléze vyhodnotila jako Hodgkinův lymfom, což se na onkologii potvrdilo. Pacient proto souhlasil s chemoterapií v maximální dávce. Zhoubný proces tak byl sice do jisté míry potlačen, ale logickou daní za to byl přechod zánětlivého stavu do chronicity. Ta vyvolala podezření, že u něj perforovalo střevo. „Neperforovalo, ale zánět v divertiklech, které tam zkrátka jsou, byl přiveden k plnému rozkvětu. Naměřili mu CRP 350 mg/l, tak mu dali velké dávky antibiotik, a jak to po nich ve střevu může asi vypadat? Takové procedury přece mají svoji sílu a buňky nutně musí poškodit,“ konstatuje dr. Kusáková. Výsledkem všeho je, že pacient opět chodí na infuze vitaminu C, s jejichž pomocí usiluje především o zvýšení kondice svého imunitního systému. 

K přístrojovému vybavení václavovické ordinace patří infračervený teploměr. Mimo jiné se jím dá zjistit kondice imunitního systému, zda organismus je schopen obrany nebo není. Na základě výsledků měření lze pak provádět dynamizaci, jíž se dosahuje opět infračerveným teplem. Jeho působení kombinuje dr. Kusáková s přípravky fyziologické regulační medicíny, především se zmíněným vitaminem C a glutathionem v infuzích. S jejich pomocí pak zvládá například herpes zoster a rozbíhající se virové i bakteriální infekce, kdy se snaží eliminovat přechod do chronicity. Postupuje tak, že jeden den podá vitamin C a zbytek volných kyslíkových radikálů následující den vyváže glutathionem. V průběhu infektů i při jejich odeznívání pak u pacientů podporuje očištění oganismu přípravky na bázi nízkokoncentrovaných cytokinů, což jsou komunikační molekuly imunitního systému, a fytolátek.

Medicína s minimem nežádoucích účinků

Protože lidé bývají značně psychicky unaveni, velmi často dr. Kusáková užívá další biogenní látku, neuroprotektivum citikolin, k němuž nově začala přidávat doplněk stravy s vitaminy skupiny B obohacenými o dimethylglycin a betain. Za krátkou dobu, co přípravek s těmito látkami používá, stačila zaznamenat, že lidé se rychleji psychicky stabilizují a dostávají z apatie.

„Rostlinné extrakty se mi skvěle osvědčily také u diabetiků 2. typu. Mám pacienta, u něhož se glykémie běžně pohybovala od 14 do 20 mmol/l, ráno kolísala okolo hodnoty 12. Dostal fytopřípravek, aby nepřešel navěky na inzulin s vágním výsledkem. Během tří dnů se u člověka, který je opravdu nekompenzovatelný, objevil vyrovnaný profil pod 10, posléze pak ráno míval glykémii 6 či 7 mmol/l,“ sděluje své zkušenosti paní doktorka. Je přesvědčena, že při vedení a komunikaci s pacientem je takto možné optimalizovat léčbu antidiabetiky.  

Bolesti pohybového aparátu řeší výhradně pomocí kolagenových injekcí. U běžných bolestivých stavů, většinou u starších lidí, jich aplikuje tři až pět. Pacienti tak mají zaručeno, že budou tři až čtyři měsíce bez bolestí (poté přicházejí znovu) a že díky přírodnímu původu injekcí nebudou zatíženi nežádoucími účinky, ať projdou sebevětším počtem kúr. „Například jsem injekcemi zvládla vážné bolesti dolních zad, šlo o kombinace se synchondrózou kyčlí. Aplikace jsem zdvojovala, což dělám vždy, když je nález větší. Efekt byl jednoznačný, během tří injekcí do svalu neuropatie vymizela. Muž chodí do práce, ohne se, jak potřebuje, a výsledek sám popsal jako neuvěřitelný,“ říká dr. Kusáková.

Její obecnou strategií je účinná medicína s minimem nežádoucích účinků, práce především s biogenními látkami, protože jinudy podle ní v dnešním přestresovaném, přemedikovaném a přechemizovaném světě cesta nevede. „Samozřejmě že ne vždy je tato léčebná strategie možná; indikace, u které nemám se syntetickými molekulami žádný problém, je vysoký tlak, u něhož jiná okamžitá úleva k dispozici není a který představuje ohromnou zátěž. Naopak při léčbě depresivních stavů se snažím volit látky vysoce bezpečné pro organismus, které ani při dlouhodobém podání nevykazují řadu nežádoucích zatěžujících účinků.“

Významně pomáhá slovo

Sebelepší léčebná strategie by však neměla šanci na úspěch, kdyby ji za svou nepřijali pacienti. Ti jsou na jedné straně soudobou převládající mentalitou vedeni k tomu, aby své zdravotní problémy řešili bez přemýšlení a jednoduše –  tabletkou. Václavovice navíc leží v regionu s velkým počtem natolik vyčerpaných a opotřebovaných lidí, že neustojí nároky běžného života, takže zdravotnictví je pro ně psychickou a sociální berlou; skrze systém lze prokličkovat k sociálním dávkám či příspěvkům a vrcholem je vyřízení invalidního důchodu. Na straně druhé i zde přibývá těch, kdo vůči ryze „tabletkovým postupům“ chovají zdravou skepsi, a pokud na ně někdy přistupují, tak jen proto, že jsou jednoduché a často bezdoplatkové.

Pro dr. Kusákovou je proto neodmyslitelnou součástí každé léčby i bourání pacientských mentálních stereotypů, nepostrádající ostravskou zemitost: „Když pacientovi ukazuji reaktivitu jeho obranného systému, nebojím se příměrů typu: Imunita jsou trpaslíci, kteří ti pomáhají, a když je máš na huntě, tak ti nepomůžou; sobě dáváš najíst, dej jim taky najíst. Když jim na infračerveném teploměru ukážu hodnotu -60, řeknu: Nestydíš se? Co zas děláš! Vysvětlím pak, že trpaslíci se musí reprodukovat, což zabírá.“ Takto edukovaní pacienti mnohem lépe chápou, že jejich nemoc nezpůsobil „zlý mikrob“, ale narušení jejich homeostázy či oslabení jejich imunity nebo oboje, a že je nevyléčila „tabletka“, ale tvrdá práce jejich organismu, a nejeden se podle toho začne chovat.

„Když vidím, čím mohu být lidem nápomocná, vždycky to bude z padesáti procent moje slovo, moje povídání s nimi. Už nějakou dobu si říkám, že provádím cosi jako podpůrnou psychoterapii. Třebaže nemluvím se svými pacienty podle nějakého scénáře, vždycky v dialogu cílím na konkrétního člověka a se znalostí situace a problémů jeho rodiny. Navádím ho na cestu, aby se ze své mizérie dostal ven vlastním přičiněním, aby si uvědomil příčiny, které ho do chorobného stavu dostaly. Když s nimi nic nedělá, často si s mou sestřičkou říkáme: Přišla další generace a zase špatně.“

Ti, jejichž přístup k vlastnímu zdraví se díky metodě dr. Kusákové „rozdám krabičky, pohladím, obejmu, přijdu na návštěvu, ošetřím celou rodinu“ změnil, si už leckdy poradí sami. Součástí dialogu v ordinaci totiž vždycky bývá i vysvětlení, který přípravek na co je a kdy jej použít. Například při počínající infekci si sami nasadí přípravek s obsahem kolostra a doplní je lymfodrenážním přípravkem.

Nemusejí ani navštívit ordinaci, protože hned vedle ní je lékárna, jejíž vedoucí lékárník dle instrukcí paní doktorky všechny přípravky zajišťuje, protože ta není na byznys stavěná. „U lidí, kteří plně spolupracují, nemívám nádory, infarkty ani mrtvičky,“ říká a dodává: „Dělám medicínu pro rozumné lidi. Samozřejmě ji občas někdo odmítne, především proto, že si ji musí zaplatit. Starší lidé zde nemají bůhvíjaké důchody a šetří, protože podporují děti, ale když si mezi sebou řeknou, že tamhle Mařce to udělalo dobře, nakonec si pro ni přijdou. Mladší lidé mé terapeutické návrhy neodmítnou téměř nikdy. Působím zde už hodně dlouho a jsem přesvědčená, že práce v terénu je smysluplná, protože je komplexní a dlouhodobá. A začíná už od dětí, které nakonec také skončí u mě, a protože ty rodiny detailně znám, vím, kdy dítě ,spraví tři kapky´, a ono najednou nemá křeče, nemá reflux, nemá nic.“

Informovat se a hledat

Příběhem zkušené praktické lékařky samozřejmě nelze problematiku využívání tělu vlastních látek vyčerpat. Jenže pacientovi by v orientaci nepomohla ani tlustá monografie. Co mu pomůže, je zapátrat. Zkrátka se na onu problematiku a možnosti jejího využití pro zlepšení jeho zdravotních obtíží svého lékaře zeptat. A když mu nedá kloudnou odpověď, nenechat se odradit a hledat dál. Internet sice nemá u medicínských odborníků nejlepší pověst, je to pro ně většinou „doktor Google“, ale krom „zaručených rad“ se na něm dá najít spousta užitečných informací.

První je se zorientovat. Že homeostáza je základní zákon organismu, díky jehož působení se může regenerovat a zbavovat zdravotních obtíží; je souhrnem regulačních mechanismů, které navzdory leckdy prudkým výkyvům udržují tělo ve stavu dynamické rovnováhy, aby jeho vnitřní prostředí bylo neměnné a tím příznivé pro činnost buněk, tkání, orgánů i jejich celku. Že imunita patří k základním homeostatickým mechanismům, ničícím choroboplodné viry, bakterie i parazity a rozpoznávajícím i eliminujícím infikované, mrtvé a poškozené buňky, včetně rakovinných.

Druhý je poinformovat se, jak a které tělu vlastní látky jejich stav zlepšují. Pak už pro zvídavého pacienta nebude problém najít si lékaře, který se pohybuje na téže bázi jako v textu představená paní doktorka. Takového, který ve své praxi ctí pravdu, že chemických přípravků určených k léčení je na světě už opravdu hodně, ale na uzdravení tu bude vždy jen imunita a homeostáza.

© Všeobecná zdravotní pojišťovna