Přísloví „Každá mince má dvě strany“ platí pro alternativní medicínu bezezbytku. Pohled na její rub odhaluje, že často může představovat nemalá rizika. Zaprvé využívá i metod, jež si s vědou zrovna netykají. Zadruhé ji mohou provozovat laičtí léčitelé, jejichž služby neskýtají odborné garance a jejich odpovědnost je definována pouze občansko-právně. A protože lidé toho obecně o předcházení nemocem a medicíně vědí velmi málo, snadno podléhají svodům vyložených šarlatánů. Jejich nejčastější obětí a nejsmutnějším příkladem jsou nemocní s neléčitelnými diagnózami, upínající se k jakékoli metodě, o níž nabydou dojmu, že skýtá byť sebenepatrnější naději na vyléčení.

Obrátíme-li však alternativní medicínu nahoru lícovou stranou, uvidíme, jak její oblíbenost po celém světě roste, aniž by za sebou zanechávala nenapravitelně poškozené pacienty, natož mrtvé. Navíc proniká do všech oblastí medicíny s výjimkou té urgentní a vysloveně operačních oborů a nelze popřít, že mnohé z jejích postupů přinášejí terapeutické úspěchy.

Pomyslné obracení mince alternativní medicíny při hledání, ke které z jejích stran se přiklonit, však ukazuje ještě jednu věc. Tenhle peníz má ještě něco jako třetí stranu. Je jí jeho okraj – jakýsi pomyslný střed.

Zrno je třeba oddělit od plev

Jestliže se v něm na jedné straně scházejí veškeré postupy stojící mimo klasickou neboli konvenční medicínu, na straně druhé v něm lze narazit na pojem, který zdánlivě zmatenou situaci pomáhá vyjasnit – „komplementární a alternativní medicína“. Jde o překlad anglického termínu complementary and alternative medicine, ve zkratce CAM. A právě ta poměrně ostře odděluje zrno od plev.

Určitě nezahrnuje takové postupy, jako je psychotronická diagnostika, scientologie, naturopatie, psychická „chirurgie filipínského typu“, léčba dotykem, kovy, drahokamy, tzv. magnetizovanou, mrtvou, živou, respektive pí-vodou, pyramidovými tvary, keltskými a jinými magickými symboly, talismany nebo barvami. Ty se sice pod hlavičkou „alternativní medicíny“ často nacházejí, silně však evokují komedii Jak básníkům chutná život a Pavla Zedníčka v roli lidového léčitele Písaříka, jenž dle vyjádření upovídané sestry Toničky „objíždí pacienty pérem“.

Co do CAM naopak určitě spadá, je akupunktura, aromaterapie, masáže, chiropraxe (manipulační výkony při vertebrogenních potížích), aplikace některých rostlinných drog či podávání tělu vlastních látek. Obecněji vyjádřeno je obsahem CAM přírodní a tradiční medicína včetně čínské a východní, herbální medicína, balneologie včetně klimatoterapie, fyzikální a manuální medicína a také psychosomaticky zaměřené lékařství.     

Určujícím prvkem je zde ovšem skutečnost, že CAM není v rukou šarlatánů, ale lékařů či jiných odborníků, a je tedy součástí vědecké medicíny. Katedry a oddělení CAM jsou součástí předních amerických i evropských univerzit. Například prestižní americká Mayo Clinic má takto zaměřená střediska ve dvou státech, a v USA dokonce působí národní středisko pro tuto terapeutickou oblast. Právě garantovanou vědeckostí a odborností se CAM liší od amatérského léčitelství a dalších podobných jevů stojících mimo zdravotní služby poskytované konvenční medicínou.

Čemu je pak ještě nutné věnovat pozornost, je fakt, že i ty postupy, jež spadají pod hlavičku CAM, jsou občas označovány pouze nálepkou „alternativní“. Nejčastěji se to stává v zařízeních, kde pracují s prvky tradiční čínské medicíny. Většinou jde o lázně či rehabilitační zařízení.

Nejdůležitější je však u CAM její smysl a cíl. Smyslem je povzbuzování a určité moderování vlastních sebeúzdravných sil a procesů pacientova organismu. Cíl pak spočívá v obnově homeostázy neboli fyziologického stavu organismu, který je zárukou, že člověk zůstává zdravý a jen tak neonemocní. Proč se CAM vůbec na něco takového zaměřuje?

Konvenční medicína řeší nemoc, ale nikoli návrat ke zdraví, jejž považuje za něco automatického. Navíc u většiny zdravotních obtíží pouze odstraňuje příznaky, ne však jejich příčiny. Klasický lékař nasadí léky, počká, až symptomy odezní, a poté je pacient z jeho pohledu zdráv. Má pravdu v tom, že každý organismus o obnovu fyziologického stavu automaticky usiluje – odtud známé „lékař léčí, příroda uzdravuje“.  Avšak klasický pan doktor pomíjí, že se to tělu zdaleka ne vždy plně daří, třebaže stav, kvůli němuž jej pacient navštívil, je zažehnán. Častým výsledkem pak je, že pacient je sice bezpříznakový nebo se symptomy podařilo výrazně utlumit, ale stav plného zdraví u něj nastolen není, což platí zejména pro civilizační choroby. A právě o co největší dosažitelný návrat ke zdraví se CAM snaží.

CAM jako posilovač oslabené imunity

Nejilustrativnější ukázkou fungování CAM jsou onkologická onemocnění. „Dva nádory prsu téhož typu i stupně, s totožnou genetikou, histologií, buněčnými receptory, přičemž jeden se podaří vyléčit a druhý ne. Příčinu hledejme v imunitním systému a jeho aktuálním stavu,“ uvedl na odborném semináři v Česku před pěti lety italský onkolog Ivano Ferri.

Jeho odborná zkušenost ukazuje, kdeže se vedle přímé operační, cytostatické či radiační palby na nádor rozprostírá druhé bitevní pole – je to pacientova imunita. Je to právě její oslabení, co dovolilo zmutovaným buňkám unikat jejímu dohledu a ničení a množit se natolik, že se vyvinul nádor. Přirozená obranyschopnost je navíc oslabena nejen v souvislosti se samotnou nemocí: „Standardní léčba, používání kortikoidů a opiátů, většina těchto postupů působí imunosupresivně. U všech onkologických pacientů bez ohledu na příčinu jejich onemocnění nacházíme imunodeficienci, otevírající cestu dalšímu šíření choroby. Stejně tak všichni onkologičtí pacienti trpí obtížemi způsobenými ztrátou energie v souvislosti s metabolismem a zánětlivou reakcí nádoru,“ konstatoval dr. Ferri.

Jeden z nejúčinnějších povzbuzovačů oslabené imunity je vitamin C. Jako nejdůležitější regulátor toku elektronů v těle činí hladšími veškeré v organismu probíhající biochemické děje, zvyšuje tedy prosperitu každé buňky lidského těla včetně imunitních. Dnes je podpůrná terapie zhoubných nádorů na bázi vysokých, nitrožilně podávaných dávek vitaminu C nejrozšířenější v USA, kde za dlouhá léta nabyla na propracovanosti. A doznala nejednoho vylepšení, kdy se pacientům podává například ještě glutathion. Jde opět o tělu vlastní látku, odborníky přezdívanou „master antioxidant“. Je očišťovačem organismu od cizorodých zatěžujících látek a zesiluje působení vitaminu C v těle.

Od 70. let minulého století, kdy se začalo s infuzemi vitaminu C, se objevily další základní léčbu doplňující způsoby, jak pomocí tělu vlastních látek zlepšit imunitní kondici a kvalitu života onkologického pacienta. Výrazně se například prosadily přípravky na bázi fyziologických dávek cytokinů. Jde o signální molekuly, které spouštějí děje obnovující homeostázu. Další metodou je mikroimunoterapie (MI). Vychází ze skutečnosti, že častým doprovodným jevem chorobných stavů jako silných imunitních podnětů je, že nevyvolají imunitní odpověď. MI je léčba založená na komunikaci s imunitním systémem, kdy využívá tytéž komunikační dráhy jako samotný imunitní systém a molekuly pro něj specifické, aby vyvolala jeho adekvátní reakci na daný podnět.

Podávání zmíněných komplementárních neboli podpůrných terapií základní onkologické léčby má dle dr. Ferriho jasné oprávnění: „Léčba těchto onemocnění musí probíhat i na buněčné úrovni. Velmi častá praxe, omezení terapie na odstranění nádoru sama o sobě nestačí; často následuje recidiva, nejčastěji u zhoubných nádorů prsu, střeva a ovarií. Mezi pacienty s pouze základní léčbou a nemocnými, u nichž došlo také na komplementární terapii, je významný rozdíl. Ti druzí mají nejen lepší kvalitu života, ale jejich organismus vykazuje lepší odpověď na základní léčbu.“ 

Podle italského onkologa „navíc nemalé množství pacientů ukončuje chemoterapii předčasně, protože ji velmi špatně snášejí, a pak zbytečně umírají. Pokud by tato terapie byla doplněna vhodnou komplementární léčbou, např. vysokými dávkami vitaminu C a glutathionem, chemoterapii by snášeli mnohem lépe, mohli by ji dokončit a výrazně tak zvětšit svoji naději na vyléčení“.

Integrace versus dezintegrace

Slovo „naděje“ má pro onkologického pacienta osudovou váhu. „Mám dlouholetou zkušenost, že když jsou vyčerpány všechny možnosti základní onkologické léčby, pacienta, jejž lékaři vydali napospas jeho nemoci, ovládne panika. Přišla ke mně pacientka s karcinomem prsu s tím, že v komplexním onkologickém centru ukončili její terapii a poslali ji domů umřít. Byla ve velmi špatném psychickém stavu. Naordinoval jsem jí tzv. metronomickou chemoterapii, podávání malých dávek cytostatik. Ta žena se s léčbou ohromně zvedla, jak psychicky, tak fyzicky, kdy dokonce došlo k regresi jaterních metastáz. Třebaže za půl roku zemřela, prožila tuto dobu úplně jinak, než kdyby žila pouze se svou rakovinou,“ uvedl na výše zmíněném semináři přední onkolog a bývalý ministr zdravotnictví prof. Pavel Klener.

Podle něj „onkologický pacient žije nadějí na vyléčení, spojenou s tím, že po vyčerpání jedné léčebné modality je vždy něco dalšího, co lze ještě zkusit. Je-li mu tato naděje lékaři vzata, často pak narazí na léčitele, leckdy šarlatány, za jejichž ‚péči‘ je ochoten platit horentní sumy“. Právě proto prof. Klener „na Vědecké radě České lékařské komory prosazoval a nakonec i prosadil podávání infuzní terapie vitaminem C jako komplementární léčby onkologických onemocnění“.

Zahrnuje-li terapie onkologického pacienta vše, co bylo dosud uvedeno, tedy základní léčbu, CAM terapii i péči o jeho psychiku, včetně např. psychoterapie apod., objevuje se pojem „integrativní“. Hovoří se pak o tzv. integrativní medicíně, integrativní léčbě, integrativním přístupu. Bohužel občas se objeví případ, kdy se onkologický pacient začne chovat „dezintegrativně“. Z nějakých, většinou světonázorových důvodů odmítá operaci, chemo- či radioterapii a spoléhá v lepším případě na vitaminy, v horším na postupy, které byly zmíněny na začátku jako alternativní a nespadající do CAM.

Avšak nemoc, jako je zhoubné bujení, ani samotný vitamin C, natož scientologie či magické symboly nevyléčí. V případě závažných, život ohrožujících chorob je třeba termín „alternativa“ vyškrtnout ze slovníku. Tady žádná „alternativní medicína“ neexistuje, protože není s to klasickou vědeckou medicínu nahradit. Na druhé straně je neustále se množícími důkazy doloženou pravdou, že když se u smrtelných chorob, především rakoviny, konvenční medicína doplní postupy CAM, léčba bývá účinnější, nadějnější, nemocný ji mnohem lépe snáší, což u onkologicky nemocných vyúsťuje i v naději na vyléčení nebo alespoň delší dobu dožití.

Startér zdravějšího životního stylu

CAM, jak je patrné z její povahy, může pomáhat i sama. Daří se jí to u obtíží, kterých je dnes nejvíce – civilizačních nemocí a veškerých zdravotních následků nezdravého životního stylu. Jde o choroby, jejichž patologické podhoubí se rozvíjí pomalu, ohlašují se nenápadně a lze je podchycovat právě v takovéto preklinické fázi.

Typickým případem je pacient, u něhož lékař např. při periodické prohlídce odhalil prediabetes. Jde o stav, kdy je koncentrace glukózy v krvi trvale zvýšena nad normál, avšak ještě nedosahuje hodnot cukrovky. Když lékař zjistí, že jde o nakročení k diabetu 2. typu, doporučí pacientovi změnu jeho většinou s nadváhou spjaté nezdravé životosprávy a pohyb a často také předepíše antidiabetika.

Tato fáze je pro oba, pacienta i lékaře, kruciální. Když náš milý prediabetik na radu pana doktora nedá („mám přece lék, tak co si budu utrhovat“), bude sice pomalu stoupající hyperglykémii brzdit, ale po letech poškození cév, očí, ledvin, nervů a riziku propuknutí kardiovaskulárních a nádorových onemocnění s největší pravděpodobností neuteče. Když naopak poslechne, vrátí se jeho hyperglykémie s vysokou pravděpodobností brzy k normálním, zdravým hodnotám i bez léků a jejich nežádoucích účinků.  

Leč aby pacient poslechl, přestal se přecpávat tuky a cukry a začal se hýbat, je namístě, aby ho lékař vybavil nejenom radou, ale také něčím, co ho o nutnosti se jí také řídit opravdu přesvědčí, přičemž s antidiabetiky může v oné fázi ještě počkat. „Skvěle se mi osvědčily rostlinné extrakty. Mám pacienta, u něhož se glykémie běžně pohybovala od 14 do 20 mmol/l. Dostal fytopřípravek s vitaminy skupiny B obohacenými o dimethylglycin a betain, aby nepřešel navěky na inzulin s vágním výsledkem. Během tří dnů se u člověka, který byl opravdu nekompenzovaný, objevil vyrovnaný profil pod 10,“ hovoří o svých zkušenostech MUDr. Dagmar Kusáková. Praktická lékařka z Ostravska k takovýmto nakopnutím pacientů směrem ke zdravějšímu životnímu stylu využívá velice široké instrumentárium CAM.

Obecně pak lze říci, že zde leží obrovský potenciál CAM. Je totiž nejen doplňkem, ale tím, že její převážná část pomáhá uzdravovat, je velice účinným nástrojem prevence, a to nástrojem univerzálním. Pomáhá chorobám předcházet, lépe se jich zbavovat, a jak ukázal příklad s jejím využitím v onkologické léčbě, také lépe čelit riziku jejich znovupropuknutí. Také proto CAM proniká téměř do všech oblastí medicíny, jak bylo zmíněno na začátku, také proto pomáhá v prevenci a navracení zdraví. A o to dnes nejvíc jde. 

© Všeobecná zdravotní pojišťovna